Dopis

14. července 2010 v 19:39 | Madame |  Vzdechy
Pane, musím se Vám s něčím svěřit. Chcete-li, přiznat se Vám.
Asi mne opravdu opustila mladická nerozvážnost, či jsem snad zmoudřela? Vzlétla jsem do oblak a vidím teď vše z oné nebeské výše, odkud se zdá vše stejně maličké?
Možná ano, milý pane, ale jisté je, že Vás vidím o toliko jiného než před lety.
Jiného Vás vidím, ale vše zůstává očividně stejné.
Zde se mi potvrdilo pravidlo, že i když člověk vidí pravdu, zaměřuje se a zveličuje jen ty věci, co chce.
Ani nevíte, jak jsem tehdy před lety toužila být jak Vy. Jenomže to, čím jsem to chtěla být, to jsem nebyla já. Ale ani jste to nebyl Vy.
Jsem starší a doufám, že o něco moudřejší a idealizace je mi již cizí.
Vidím Vás teď o mnoho bližšího mému já.
A to mne těší.

Miluji vás, přeji vám hodně štěstí a pevně věřím, že se shledáme. 
Naším shledáním jsem si téměř jistá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anetry Anetry | Web | 15. července 2010 v 14:09 | Reagovat

ach ano, drahá kolegyně. i v mém životě je situace, kde se cítím na chlup stejně jako vy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama